UMĚNÍ PŘIJÍMAT: PROČ JE STEJNĚ DŮLEŽITÉ JAKO UMĚNÍ DÁVAT

Znáš ten pocit? “Proč já nikdy nic nedostanu? Pro druhé bych se mohla rozkrájet, vše jen pro ně. Proč se mi to nevrací? Vždyť se přece říká, dávej a bude ti dáno.”

Taky sis to někdy řekla? A nechápeš, kde může být zakopaný pes?  Třeba může být problém právě v tom, že neumíš přijímat. Ano, neumíš přijímat. Jen si vzpomeňme, když jsi něco dostala a automaticky jsi odpověděla: “jé, to nebylo třeba” nebo “to jsi nemusel”…

Dětská radost jako vzor

A na druhou stranu vzpomeňme si, jak třeba dítě projevuje radost, když něco dostane. Jde to na něm vidět a my, kteří darujeme, jsme tak šťastní, že bychom dávali dále.

Pamatuji si, jak můj syn dostal pod stromeček lego. Při rozbalení dárku skákal radostí, že bych mu nejraději dala celý obchod, jen abych tu radost zažila znovu. On byl a neustále je živým příkladem, jak umět přijímat.

Zajímavý paradox vztahů

Další paradox bývá právě v tom, že lidé, kteří neumějí dávat, se dávají dohromady s lidmi, kteří neumějí přijímat. Jako by se tyto energie vzájemně přitahovaly, aby se od sebe mohly něco naučit.

Jak z toho ven?

Naučme se i my přijímat. Jednoduše projev radost, poděkuj, pochval toho, kdo ti dárek nebo něco dává. Vesmír tak dostane informaci, že rádi dostáváme, a bude nám takových situací do života posílat více.

Není to jen o hmotných darech — stejně důležité je umět přijmout kompliment, pomoc nebo třeba jen pozornost. Kolikrát někdo ocení tvou práci a ty to hned zlehčíš? “Ale to nic není, to by zvládl každý…” Zkus příště prostě říct “děkuji” a užít si ten moment uznání.

Přijetí je vlastně forma vděčnosti — když s radostí přijmeš dar, dáváš dárci ten nejkrásnější dar zpět — pocit, že udělal někomu radost. A v tom je krása rovnováhy dávání a přijímání.

A jak to máš ty? Ráda dáváš? Umíš i přijímat? Co byl tvůj poslední dárek, který jsi dostala a přijala ho s čistou radostí?